Abe´s Exodus, aneb sociálně-kritická alegorie plná roztomilých mimozemšťanů

I. část: Abe a jeho svět

(odkazy ve slovech v této části vedou vždy k ilustrujícím obrázkům nebo videím)



V úvodním videu jsme se seznámili s Abem, hlavním hrdinou hry o které bude řeč, a jeho nelehkým úkolem. Nejprve tedy o něm, jeho minulosti a světě ve kterém žije. Abe je obyvatel planety Oddworld (tedy cizo- nebo divno-světa) a náleží k rase Mudokonů. Mudokoni byli původně mírumilovný, přírodní nárůdek, ne nepodobný těm které najdeme na Zemi. Žili jednoduchý život v pralese a uctívali posvátná zvířata, Scraby a Paramity. Pak se do děje ovšem vložila jiná rasa, hamižní Glukkoni. Jak je vidět z obrázku, Glukkoni mají zakrnělé nohy a chodí po rukou, tudíž na manuální činnosti musí využívat (zneužívat) jiné rasy. Právě takový osud potkal národ Mudokonů - stali se otroky v Glukkoních továrnách. Nemohlo by se to ovšem stát, kdyby nemotorní Glukkoni nevyužili ještě další rasu, beznohé Sligy. Jejich služby si získali díky své pokročilé technologii, která Sligům propůjčila chybějící nohy (případně křídla). Agresivní a přímočaří sligové perfektně zapadají do krutého schématu, ve kterém vládnoucí vrstva vykořisťuje pracující skrze armádu. Jedním z takových zaměstnanců-otroků býval i Abe. O tom jak se postavil svým pánům a zachránil své spolupracovníky vypráví příběh první hry, Oddworld: Abe´s Odyssey. Nás ovšem bude zajímat hra druhá, Oddworld: Abe´s Exodus, tudíž jen krátká rekapitulace prvního dílu:



Pokud je pro vás Mudokoní angličtina nesrozumitelná, vězte že hlásek vypráví jak Abeovi zaměstnavatelé, Glukkoni z Rupture Farms, vyčerpali přírodní zdroje masa a začali zpracovávat vlastní zaměstnance - Mudokony. Když se to Abe dozvěděl, rozhodl se je zachránit, a za pomoci Mudokoních šamanů se mu to nakonec povedlo - tedy pokud jste hru hráli správně. Video totiž mluví i o druhé možnosti, kdy masivní ztráty na bezbranných Mudokonech způsobí, že šamani Abea zavrhnou a vydají Glukkonům k popravě. Podobné morální dilema se opakuje i v následující hře a ještě o něm bude řeč.
Oddworld: Abe´s Odyssey je přímým pokračováním Abovo dobrodružství v Rupture Farms. Jak jsme viděli v prvním videu, jen co se chudák Abe navrátí zpět do pralesa, stane se mu malá nehoda a v bezvědomí spatří zjevení duchů svých předků. Jsou poněkud nekompletní - Glukkoni nechávají těžit jejich kosti. Předkové proto pověří Abea, aby se vydal do starého pohřebiště jménem Necrum a záležitost prošetřil. Tam se ukáže důvod, pro který se kosti vykopávají - Glukkoni z nich vyrábějí tzv. Soulstorm Brew, vysoce návykový nápoj. Později se Abe dozví, že právě Brew je příčinou, proč tolik jeho soukmenovců musí sloužit Glukkonům - ti nejdříve rozdávali Brew zadarmo a teprve když si na ní Mudokoni vypěstovali závislost, začali je nutit si svoje dávky odpracovat. Abe se postupně naučí následky závislosti léčit, stejně jako v sobě objeví sílu vytvářet mystické průchody do bezpečí nebo probudit v sobě Shrykull, démonickou sílu ničící vše okolo. Nakonec se mu podaří postupně zlikvidovat celé Glukkoní vedení, odstavit továrnu na Soulstorm Brew a vrátit se mezi své. Opět ale jen v případě, že během hry zachránil dost Mudokonů - jinak si na něj těsně před koncem počíhá několik z jeho bývalých přátel, aby se mu pomstili za všechny Mudokony které nechal v bryndě. Praští ho lahví od Brew a vydají Glukkonům, kteří to s ním skoncují. "Správná" verze konce ještě obsahuje pár záběrů obnovujcí se Mudokoní společnosti a klišovitý příslib do budoucna - stále ještě zbývají Mudokoni, které je třeba vysvobodit z područí zlých Glukkonů.


II. část: Analogie, alegorie, anarchie



Čím je však hra Oddworld: Abe´s Exodus natolik zajímavá, aby stála za analýzu? Jak jste jistě už z bohatého příběhu postřehli, některé z motivů, které ve hře nacházíme, přesahují hranice běžné "hopsačky". Přestože samotný gameplay je zde velmi zásadní a také perfektně zvládnutý, mnohem zajímavější jsou propracovaný svět, ve kterém se odehrává a myšlenky, které obsahuje příběh. Pokusím se je podrobně rozebrat.
Jak už jsem naznačil v první části, samotná situace ve světě Oddworldu poněkud připomíná rozdělení kapitalistické společnosti. Ztvárnění jednotlivých tříd jako různých živočišných druhů je, trochu jako v klasických bajkách, spodobněním jejich stereotypních charakteristik. Zobrazení je však samozřejmě hlavně odrazem subjektivního pohledu autorů na problematiku. Hlavními "klaďasy" jsou zde Mudokoni, tedy pracující vrstva. Jsou sympatičtí a mírumilovní, ale zároveň značně naivní, ovlivnitelní a obecně hloupí. Jak je ale zřejmé z jejich šamanistického zázemí, hloupí se jeví jen uprostřed Glukkoní civilizace, tedy v prostředí pro ně nepřirozeném a nepřátelském. Mohli bychom v nich tedy najít odkaz na pozemské "primitivní" národy, které zvládali dokonale svůj původní, přírodní styl života, ale v civilizovaném světe se ztrácí. Vztah hlavních hrdinů k přírodě je zároveň součástí obecného ekologického poselství, který hra nese. Nenasytná Glukkonská mašinérie likviduje Mudokoní posvátná zvířata a devastuje jejich kulturní dědictví. Design úrovní situovaných v Glukkonských továrnách připomíná nejhorší aspekty industriální civilizace - megalomanské tovární komplexy, démonické vlaky plnící nebe hustým černým dýmem a všudypřítomné zbraně a miny. Glukkonsko-Sligovské motivy jako takové jsou jasnou kritikou, nebo přímo destopickou vizí, všemocných korporací. Sem a tam pochodující Sligové, ozbrojení kulomety a podpoření elektronickými bezpečnostními systémy, (z nichž některé mají stylizované tváře a slídivé oči vybavené laserem) vytvářejí silný pocit totality. Zároveň jsme však, skrze občasné televizní přenosy a propagační plakáty, ujišťováni že vše je v nejlepším pořádku, korporace mají na zřeteli jen blaho zákazníků i zaměstnanců a osvoboditel Abe je jen nebezpečný terorista, který chce rozvrátit fungující řád. Vrcholem kritiky korporační zvůle jsou potom pitoreskní public-relations roboti, kteří byli z pozic tiskových mluvčích rekvalifikováni na nelítostné zabijáky.



Zajímavým prvkem jsou rozhodně i anatomické indispozice dvou vládnoucích ras. Glukkoni bez rukou ilustrují více než názorně, že nejvyšší třída je bezmocná bez té prostřední; bez Sliga - asistenta si nemotorní Glukkoni nedokáží ani otevřít dveře. Zároveň je však zřejmé, odkud bere prostřední vrstva svou moc - mechanické nohy Sligů, které zdělají ze směšných plazivých příšerek nebezpečné protivníky, jsou výdobytkem Glukkonského pokroku. Obě rasy však potřebují ještě Mudokony - spodní, pracující vrstvu. Jejich práce je to, co celou společnost živí. Zásadní je potom fakt, že Mudokoni nepotřebují žádnou jinou rasu; vystačili si sami, dokud je Glukkonská propaganda nezlákala pozlátkem civilizace. Dle mého názoru poněkud děsivé zrcadlo nastavené naší vlastní civilizaci.
Závěrem se ještě dotknu dvojí možnosti konce hry Abe´s Exodus. Jak již bylo řečeno, pokud hráč nevyvede do bezpečí dostatek zotročených Mudokonů, skončí jeho hrdina špatně. To je ve hrách podobného typu a datace věc docela nevídaná. Většinou v nich jde pouze o to dosáhnout nějakého cíle, a když už se něco mezitím sbírá, tak kvůli abstraktnímu skóre (které většinou hráče nezajímá). Tvůrcům Abe´s Exodus se však podařilo do hry zasadit velmi silný morální podtext, který se ukázal být zároveň docela dobrou motivací. Jen málokterý hráč je dle mého názoru takový cynický sadista, aby ho nemrzel každý zbytečně zabitý Mudokon - natolik sympaticky je rasa vykreslena. Avšak kromě toho že nechávat umírat bezelstné Mudokony je trochu jako topit koťata je ve hře možná ještě jeden aspekt, který hráče vede k co nejlepšímu výsledku. Jak bylo řečeno, Mudokoni jsou reprezentací trpících dělníků, vykořisťovaných bezcitnými zaměstnavateli. Nemyslím si, že by mezi námi bylo mnoho takových, kteří si občas nepřipadají jako přihlouplý Mudokon, kterému za zády stojí škodolibý Slig s kulometem, zatímco mu nabubřelý Glukkon v kvádru fouká do obličeje doutníkový kouř. Setřást alespoň ve hře břemeno vykořisťovaného zaměstnance a začít pořádný levicový úlet je pravděpodobně to nejúžasnější, co Oddworld: Abe´s Exodus nabízí.



(zpracováno pro předmět IM098)