„Základním principem gamebooku je, že jeho děj je rozčleněn na kratší číslované úseky, které dohromady sestaví příběh. Neskládají se však jeden za druhým, podle svých čísel, ale čtenář sám rozhodne, jakým způsobem budou poskládány, a tedy kudy se bude děj odvíjet. Na konci každého takového krátkého odstavečku proto najdeš odkazy, kudy pokračovat dál. Někdy je tato možnost jen jedna, jindy o pokračování rozhodne náhoda, většinou však volba leží na tobě. Ať již výběr proběhne jakkoliv, nakonec vždy obdržíš číslo úseku, který máš nalistovat a kde máš číst dále.“ (Vladimír Chvátil: O Norikovi)
Počátek gamebooků můžeme hledat například v avantgardní literatuře čtyřicátých let, v dílech argentinského spisovatele Jorge L. Borgese. S interaktivní literaturou experimentovali i francouzští autoři náležící ke směru Oulipo; Queneauova bajka Un conte à votre façon už používá typický systém číselných odkazů, i když jen v krátkém rozsahu. V padesátých letech dvacátého století pak formát gamebooku použili američtí pedagogové pro projek TutorText. Tyto interaktivní učebnice studenta jakoby zkoušely z vykládané látky, kdy správná odpověd obsahovala odkaz k další otázce, zatímco špatná vedla k dalšímu vysvětlení problému.
První gamebooky v dnešním slova smyslu se objevují během sedmdesátých let. Série The Tracker, následovaná úspěšnější sérií Choose Your Own Adventure popularizovaly žánr a ustanovily jeho místo mezi fantastickou literaturou určenou převážně dětem. V osmdesátých letech pak gamebooky prožívají zlatá léta a jejich popularita přetrvává až do let devadesátých, kdy je začínají vytlačovat počítačové hry. Nicméně i v 21. století se tyto knihy vydávají, především v zaběhnutých sériích.
Co se tuzemské scény týče, najdeme zde jak zástupce zahraniční tvorby, tak pokusy českých autorů. Ze zahraničních gamebooků se u nás asi nejvíce proslavila série Fighting Fantasy. Do češtiny z ní bylo přeloženo 39 jednotlivých příběhů, některé z nich provázané společným fantasy světem, jiné se samostatným dějem ve stylu sci-fi nebo cyberpunku. Celá série FF se vyznačuje brakovitými, kýčovitými zápletkami, zmateným příběhem a všeobecně ubohou literární úrovní. Obsahují většinou poskrovnu dialogů nebo vnitřních charakteristik postav, zato přetékají popisy děsivých nestvůr a brutálních scén. Nejsilneší frustraci však působí nelogické zvraty, kdy není možno odhalit, který odkaz je správný a který vede k záhubě. Dobrý způsob, jak si o FF udělat představu je přečíst si text na obálce některé z nich, například tento z knihy Tesáky Běsu: „Oheň kamenných Strážců musí být znovu zapálen! Maličké Zamarrské království hlídá šestice mohutných kamenných draků. Jejich ohnivý dech však byl uhašen. Nyní Zamarru obléhá Ostragoth Ukrutný a jeho nekonečné hordy. Jejich cílem je zničit dvanáct čarodějů z Řádu mágů a rozšířit po celém Khulu zlo černokněžníka Jaxarta! Oheň Strážců musí být znovu zapálen, aby získali svou bývalou slávu – a právě Ty ses k tomuto úkolu dobrovolně přihlásil! Tvé hrůzu nahánějící poslání tě dovede až k doběla rozžhavenému jícnu sopky zvané Tesáky běsu. Nesmíš ztrácet čas!“
Druhou zahraniční sérií, která u nás vycházela, byla sága Lone Wolf. U nás z ní dosud vyšlo 18 titulů, které všechny sledují příběh jednoho hlavního hrdiny, po kterém se sága jmenuje. Tím je také série vyjímečná - na základě voleb, které hráč učiní v jednotlivých knihách, se vyvíjí jeho postava, která se mezi knihami přenáší. Jinak je Lone Wolf vcelku průměrná braková fantasy.
Nicméně aní čeští autoři neodolali pokušení zkusit stvořit gamebook, i když zůstali jen u pokusů a žádná populární série u nás nevznikla. Pionýrem žánru se stal spisovatel-nakladatel Michael Bronec, který v roce 1993 vydal nákladem 10.000 kusů gamebook Ve službách krále Reginalda: Do hradu goblinů. Pracoval na něm dva roky a povedlo se mu stvořit kvalitní gamebook s propracovaným systémem pravidel, který se do pěti let zcela vyprodal. Autor plánoval pokračování, ale nakonec dal přednost jiným projektům.
Posledním titulem, kterým se budu zabývat, je pohádková parodie O Norikovi. Gamebooková prvotina známého tvůrce deskových a počítačových her Vládi Chvátila působí mezi typickou gamebookovou tvorbou dosti unikátně. Především je to satyrickým stylem, kterým je celá napsaná, parodujícím jak celý žánr, klasické pohádky a fantasy příběhy, tak sebe samu. Kniha je nabitá osobitým humorem, obsahuje hromadu narážek na jiná díla a příležitostně boří hranice mezi hráčem, hlavní postavou a vypravěčem. Za zmínku stojí i pravidlový systém, který se snaží o maximální jednoduchost, nepotřebuje žádné tabulky a zapojuje několik originálních principů (například má hlavní postava kromě klasické hodnoty zdraví ještě proměnlivou úroveň nálady).
Pokud vás tedy žánr gamebooků zaujal, doporučuji začít právě u Norika. Musím ovšem doplnit varování před možností, že vám po jeho dohrání už žádný gamebook nebude připadat dost dobrý.
(zpracováno pro předmět IM098a)
Žádné komentáře:
Okomentovat