Internetoví hrdinové

Přestože by to název mohl implikovat, nebudu se v tomto příspěvku zabývat nabubřelými výlevy on-line všeználků. Pokusím se zde prozkoumat fenomén tzv. „her na hrdiny“, respektive jejich specifickou podobu, a to hry na hrdiny hrané přes internet, především na diskusních serverech, a jeho vztah k elektronické literatuře. Nejprve tedy, pro neznalé, krátce o tom co jsou hry na hrdiny. Zahraniční název role-playing games (RPG) vysvětluje jejich podstatu lépe - jde o hru, ve které na sebe hráč bere určitou roli. V závislosti na typu hry i hráčů by se průběh dal přirovnat buď k improvizačnímu dramatu, nebo k deskové hře, většinou je přítomno něco z obojího - z deskových her koncept předem daných pravidel, vytvářející takzvaný magický kruh, ve kterém se hra odehrává; z divadla pak vžití se do připravených charakterů postav a jejich reprezentace v dialozích. Narozdíl od larpů se hry na hrdiny odehrávají zcela v imaginárním prostředí společně tvořeném hráči a veškeré akce, které postavy v příběhu vykonají (kromě dialogů), jsou též pouze slovně popisovány, popřípadě převáděny pomocí pravidel do podoby výpočtů a hodů kostkou. V praxi to pak vypadá tak, že skupinka lidí sedí okolo stolu a zatímco ten, který je ustanoven vypravěčem (GM, PJ) popisuje podobu fiktivního světa hry a děje, které v něm probíhají, ostatní hráči popisují jak reaguje jejich postava. Pokud stále ještě nemáte představu, doporučuji shlédnout nějaké video z herní seance, např. tuto velmi vtipnou kanadskou parodii.

Co má ale princip her na hrdiny společného s experimentální, potažmo elektronickou literaturou? RPG coby forma interaktivní narace by se dala mezi literaturu zařadit šmahem, a mnozí teoretici by to také nejspíš udělali, přestože v současnosti převažují názory ludologů, kteří hru nahlížejí především jako hru a brání se interpretaci skrze jiné vědní obory. Najít vazby na literaturu tedy nebude nijak těžké - především tedy interaktivní literaturu jako jsou gamebooky (tvůrci Dračího Doupěte dokonce otiskli krátký gamebook na úvod pravidel pro začátečníky, aby si z něj hráč udělal představu co hraní her na hrdiny obnáší). Co se spojitosti s elektronickou literaturou týká, je třeba se zaměřit na jednu specifickou formu her na hrdiny, a to jsou hry na hrdiny online.

Nehodlám se zde zabývat počítačovými online RPG; jejich problematika se tématu příspěvku příliš netýká. Paralelně s nimi však, skoro překvapivě, přežil žánr "papírových" RPG i v digitálním prostředí. Jako prostředek komunikaci mezi hráči takové hry slouží nejčastěji různé tematické diskuzní servery (nicméně slyšel jsem i o RPG hraném přes IM). Ty přinášejí tu velikou výhodu, že hráči nejen nemusejí být všichni na jednom místě, ale dokonce ani ve stejný čas. Právě neschopnost synchronizovat rozvrhy bývá největší překážkou v hraní klasických her na hrdiny. Hra na diskuzním serveru tento problém řeší, ale zároveň účastníky ochudí o sociální vyžití a navíc většinou probíhá zoufale pomalu. K výhodám bych ještě přičetl možnost celé vlákno obsahující hru archivovat, čímž vlastně může vzniknout docela zajímavý literární útvar. Na komunitním serveru Taverna jsem se setkal i s vlákny, kde byla hra okleštěna od většiny nebo všech pravidel a společná tvorba příběhu byla hlavním účelem.

Výše popsané aspekty online RPG starého typu ovšem můžeme pozorovat i v jiných kontextech. Například určitý online role-playing je poměrně běžný v téměř každém internetovém fóru, které navštěvuje mladá generace. Zaběhnutou praktikou je psát věci, které přispěvatel jakoby dělá mezi dvě hvězdičky (takový příspěvek pak může znít např.: "Ahoj všichni! *zamává*"). Další zajímavou aplikaci výše rozebraných principů jsem objevil na webu Cyanide & Happines. Jeden z tvůrců tam stvořil interaktivní komix, ve kterém vždy další okénko s pokračováním příběhu nakreslil podle toho, co navrhovali fanoušci v komentářích. Celý projekt si můžete prohlédnout zde. Dalším zajímavým úkazem byl facebookový status jistého Kenta, který skrze něj a připojené komentáře nechal své přátele zahrát si jednoduchou formu RPG. Screenshot koloval po internetu coby vtípek, prohlédnout si ho můžete zde. Na závěr ještě zmíním smělý projekt Jasona Rohrera s názvem Sleep is Death. Rohrer nabízí jednoduchou hru pro dva hráče, v němž jeden ovládá jen svého avatara, zatímco druhý všechno ostatní. Jde tedy vlastně o interface určený pro hraní určité formy RPG, nástroj pro vyprávění interaktivních příběhů. Jaký bude mít prográmek úspěch je zatím nejisté, osobně bych mu ho moc přál. Idea vzájemného vyprávění příběhů, idea rozvíjení vlastní fikce namísto pasivního konzumování té masově produkované je rozhodně lákavá. A se stále sílícím fenoménem uživatelské participace snad i docela aktuální. Pevně doufám, že hry na hrdiny a jejich deriváty přežijí digitalizaci společnosti, jak v původní, papírové podobě, tak v zajímavě improvizovaných online verzích.

(zpracováno pro předmět IM098)